Léta píšu o motocyklech, o jejich technice, o historii, o sportu, o lidech kolem motorek. Jezdil jsem už na všem možném, ale nikdy jsem nepodnikl dlouhou cestu a cestovatelé – to je přece důležitá skupina, které je také třeba porozumět! Proto jsem přijal pozvání k expedici do Maroka, abych na vlastní kůži zažil, jaké to je ujet za 17 dní skoro čtyři tisíce kilometrů. To jsem ale netušil, co ta moje kůže bude muset vytrpět.

Nebyl to poznávací zájezd, přidal jsem se k partě, která vyrazila za dobrodružstvím. Součástí denní etapy byla třeba stokilometrová šlapačková vložka ve stupačkách na jedničku, výjimečně na dvojku. Jezdili jsme co nejvíc prostředím, kde vůbec nikdo nežil. Maroko je zemí obrovských kontrastů. V horách poblíž Sahary je největší solární elektrárna na světě, nedaleko přitom žijí lidé v příbytcích z hlíny a kamenů, se střechou z palmových listů. Rozdíl v životní úrovni proti životu v marockých městech je podle evropských měřítek několik set let.