Honda GL1800 Gold Wing

NEJ ...a ještě o trochu víc

21.09.2013 - Vyšlo v čísle 27
Po prvních ujetých metrech mi vytanula myšlenka, kterou si dovolím tento test uvést: „Po nastoupení do autobusu jsem zvyklý označit si jízdenku, ne se posadit za řídítka.“

Přiznám se, není to můj šálek kávy, tyhle velemotocykly. Už to je hodně let, kdy jsem prodal podobnou Yamahu XVZ 13T Venture, na které jsem skoro nejezdil. Chtěl jsem si tehdy vyzkoušet jaké to je, motorka to byla krásná, ale nakonec jen stála v garáži. Tyhle noblesní cestovní velemotorky nejsou pro toho, kdo často střídá různá řídítka. Musíte se na ní naučit, zvyknout si na ni a musíte ji mít rád.
Kdo je zvyklý jezdit na podobném motocyklu? Takových mnoho není, ani já k nim nepatřím, a tak jistě není divu, že jsem se na nové Hondě Gold Wing zpočátku cítil nejistě. Váha spolu s délkou motocyklu mi dokonce připomenuly nejistotu při jízdě  na třímístném motocyklu Čechie, neboli Böhmerland Langtourmodel. Pocitově mi cosi přebývalo dost daleko za zády, navíc ne zrovna nízko u silnice a způsobovalo to zpomalení reakcí motocyklu při snaze o náklon do zatáčky. S hmotou obří cestovatelské nástavby není snadné cvičit, její setrvačné síly působí proti snaze o vyvedení motocyklu ze stávajícího směru.

 

Učit se, učit se…

Zvykal jsem si. Dlouho jsem si zvykal. Stovky kilometrů jsem si zvykal. Gold Wing není jen tak nějaká motorka, na kterou sednete a jedete. A to je u značky Honda neobvyklé. Motocykly Honda jsou známy právě tím, jak snadno se ovládají, že je na nich člověk hned doma. Neplatí to ale pro Gold Wing.
Tento křižník na dvou kolech je jiný, je svůj a zvyknout si musí člověk. Musí dobře vnímat váhové parametry stroje se spolujezdcem při parkovacích manévrech a zapomenout na možnost ledabylého opření nohy o silnici při zastavení. Také otáčení na úzké silnici pro několikeré projetí téže zatáčky kolem fotografa bylo náročné. Když pak už jedete rychleji a volnou silnicí, je všechno zcela v pohodě a vyzdvihl bych právě vysokou míru pohodlí.
Kdybych se pokusil o srovnání ovládání s něčím jiným, hodně velkým… FGR Midalu? Vůbec ne, to je vlastně z hlediska ovládání naopak střízlivá motorka s úžasným motorem. I na ni jen sednete a jedete – tedy pokud vás nezaskočí ten ukrutný výkon. Pocitově by snad v něčem trochu odpovídalo srovnání s velkými cruisery, což mi zas pro Gold Wing připadá poněkud ponižující.
Váha a rozměry tohoto motocyklu se zákonitě musí projevit. Do zatáčky se mu z přímého směru zpočátku moc nechce. Pak se poddá a vy se musíte najednou starat o to, aby to zahnutí nebylo ostřejší než je třeba. Není v tom ale žádný problém, je jen třeba správně pracovat s plynem, síla motoru ty padající metráky zas hravě napřímí. Samozřejmě že jen opakuji motorkářskou latinu, jenže právě při testu a hlavně při focení Hondy Gold Wing jsem si ji musel sám zopakovat.
Ale na tohle přece Gold Wing není, na kroužení kolem objektivu na evropské okresce. Ne nadarmo se řada modelů Gold Wing už dávno vyrábí v USA, protože především pro tamní trh je motocykl určen. Pro nekonečné přímé a široké silnice severoamerického kontinentu. A to po vlastních zkušenostech chápu v plném kontextu. Pokud se jako Evropan nekocháte přírodní scenérií, tak samotná jízda po amerických silnicích je vlastně nudná. I proto, že je tam zvykem dodržovat předpisy. To pro Hondu Gold Wing znamená v podstatě jízdu jen málo nad volnoběžnými otáčkami a pro jezdce spoustu času na hraní s vymoženostmi, kterými je motocykl vybaven.

 

Nadstandard

Motorka má všechno na co si vzpomenete, a k tomu spoustu věcí, které by člověka ani nenapadly. Na prvním místě je pohodlí, vysoký cestovatelský komfort nejen pro řidiče, ale i pro spolujezdce. Právě na spolujezdce je tu zřejmě myšleno v nejvyšší míře ze všech kdy existujících motocyklů. Jeho sedlo je v podstatě křeslem s měkce čalouněným opěradlem, s loketními opěrkami a se schránkami na drobnosti.
Měkce a komfortně se sedí i vpředu. Honda se chlubí tím, že dokonalá ochrana proti větru, dešti a odstřikující vodě je výsledkem vývoje v aerodynamickém tunelu. Mají se čím chlubit. Mohlo by se zdát, že na takovém kolosu je člověk
samozřejmě v závětří, jenže tak to při vyšších rychlostech nefunguje. Aerodynamika je celá věda, která řeší nejen povětří kolem jezdce, ale i stabilitu motocyklu. Proto má poslední model i zadní část kapotáže speciálně tvarovanou pro odvádění vzduchu. Nastavitelná výška ohromného plexištítu v šesti polohách v rozsahu 9 centimetrů je pak už skoro očekávanou samozřejmostí.
Co možná nejtišší obtékání vzduchu kolem motocyklu je potřebné i pro poslech hudby ze zabudovaného audiosystému se šesti reproduktory.Audiokazetám i CD diskům odzvonilo, k dispozici je kromě radiopřijímače zásuvka USB k připojení moderních zařízení pracujících s přenosem zvukových záznamů ve formátech MP3, WMA nebo AAC.
Pohodlnějšímu i bezpečnějšímu ovládání motocyklu napomáhá kombinovaný brzdový systém Honda CBS, protiblokovací systém ABS, opět polepšené odpružení s elektrickým nastavením hydrauliky odpružení zadního kola (potřebné na naše silnice), elektronický tempomat (na americké rovné míle) a samočinné vypínání blikačů. Parkování usnadňuje elektrická zpátečka a jízdu v chladu zpříjemní regulované vyhřívání sedel a rukojetí řídítek. K úplnosti je nutné doplnit údaj o celkovém objemu úložných prostorů, který se zvýšil na 150 litrů. Na přání může být motocykl vybaven zabudovanou navigací a dokonce i airbagem, od roku 2006 vůbec poprvé montovaným na sériový motocykl.

 

Jak Gold Wing rostl

Do současné podoby se Honda Gold Wing postupně propracovávala od roku 1975, kdy byl uveden na trh první model. Byl poháněn litrovým plochým čtyřválcem o výkonu 82 koní a vážil 295 kilogramů. Postupně se zvyšoval zdvihový objem motoru - v roce 1979 na 1100 ccm, o pět let později na 1200 ccm. V roce 1988 došlo k velké změně. Vzrostl nejen zdvihový objem motoru na 1500 ccm, ale i počet válců na šest. Výkon šestiválce byl 100 koní a váha motocyklu 387 kilogramů. Velký cestovní motocykl Honda Gold Wing byl už v té době kultovním strojem, nepředstavitelným bez osazení třemi velkými kufry, jejichž design vznikal spolu s motocyklem. Od roku 2001, kdy prodělal další výkrmnou kůru, nese modelové označení GL 1800, které ani nepřiznalo úplný zdvihový objem 1832 ccm plochého šestiválce. Snad proto, aby v budoucnu stačilo přidat už jen špetku ke vzniku dvoulitru? Model 2012 byl opět modernizován dílčími změnami designu i technickými prvky.
Není tedy divu, že Gold Wing má v celém světě mnoho příznivců i celých klubů. Kdo si tento motocykl oblíbí, většinou se jej už nevzdá, protože Hondu Gold Wing není čím nahradit – jedině jejím novým modelem.
Je ještě možné přijít na něco, co by chybělo tomuto motocyklu pro americký kontinent? Přece automatická převodovka! Ale ona by vlastně stačila jen automatická spojka, třeba podobné konstrukce, jak tomu bylo u Hondy CB 750 z konce sedmdesátých let (viz test na str. 40). Tehdejší řadový čtyřválec nebyl pro toto řešení zrovna ideální, proti tomu plochý motor současné osmnáctistovky je neskutečně pružný. Je nyní spojen s jen pětirychlostní převodovkou a i to je nadbytečné. Na pětku se dá totiž jet padesátkou i se spolujezdcem do mírného kopečka.
Pravdou je, že jsem si na motocykl za těch pár set kilometrů docela zvykl a dovedl bych si představit hodně dlouhou cestu v jeho sedle. Je to ale jen můj subjektivní názor, jiní to vidí třeba úplně opačně – například někteří pařížští jednostopí taxíkáři, pro které je Gold Wing zřejmě ideální pro kličkování mezi auty. Dovezou tak spěchajícího pasažéra i z letiště do centra mnohem rychleji než autem.
A za kolik Gold Wing jezdí? Natankoval jsem plnou a jezdil slušně i méně slušně, vyjezdil jsem pětadvacetilitrovou nádrž skoro do sucha a najel na to 356 kilometrů, což je na takový kolos dost dobré - sedm litrů na sto jako když střelí. Na cestovní motorku ale přece docela dost, jenže já jsem moc klidně necestoval, občas jsem víc tahal za plyn. Na druhou stranu – říká se, že kdo má na husu, musí mít i na zelí. A když je šestiválcová husa za víc než půl milionu, tak to ropné zelí navrch je vlastně za pakatel.

Honza Čejchan, foto: Pavla Kořenářová