Před nedávnem jsem v jedné televizní vědomostní soutěži zachytil vyhodnocení otázky, jak vznikl název značky JAWA. Moderátor se chybně domníval, že spojením jmen JAneček a WAlter, namísto WAnderer. Kde ale mají tvůrci podobných pořadů čerpat informace?  
Je jistě zajímavé, že autorem první souborné, odborně psané a na svoji dobu (70. léta) velmi kvalitní encyklopedie, zahrnující většinu světových výrobců motocyklů, byl Ervín Tragatsch. Čech, který po druhé světové válce utekl před komunisty do Německa, a tím skončily jeho vynikající články o historii motocyklů, vydávané v českém jazyce v našich časopisech. Jeho encyklopedie Alle Motorräder 1894 bis Heute, kde byla popsána historie 2500 výrobců motocyklů z 30 zemí světa se nejméně na dvě desetiletí stala zdrojem kvalitních informací také o našich zaniklých značkách, o kterých jsme si od té doby tedy mohli konečně něco přečíst, bohužel ale jen německy.
V dnešní době, kdy se historická vozidla stávají nejen náplní života dalších a dalších sběratelů, ale jsou již samozřejmým doplňkem i mnoha jiných, nesběratelských aktivit, vzniká i spousta nových publikací, jenže velmi rozdílné kvality.
Zčásti se jedná o obrazové publikace, s materiálem uspořádaným podle toho, co autor náhodně získal. Taková kniha se snadno a rychle sestaví a většinou se i dobře prodává. Laik se letmým náhledem ujistí, že v ruce drží krásnou knihu a koupí ji jako dárek. Obrázkové knížky s nevelkou dokumentační hodnotou jsou vydávány po celém světě a u nás se jejich překlady množí jako houby po dešti.
Autory menšího procenta publikací jsou muzejníci a historici motorizmu, kteří stráví půl života v archívech a jsou ochotni pro snímek chybějícího modelu ujet stovky kilometrů. Taková pracná kniha bývá velmi hodnotná, pracný a obtížnější je i její překlad do jiného jazyka a někdy se i hůř prodává, protože bývá psána jazykem, užívajícím více odborných výrazů.
Motocykly – velká encyklopedie od Huga Wilsona, vydaná v českém překladu Jany Kopecké v roce 1997 nakladatelstvím Svojtka a Vašut je příkladem pěkné obrázkové knížky o motocyklech. Kniha se především netváří jako něco, čím není. Už na záložce stojí, že první, hlavní část knihy, je vlastně album fotografií s popisy. Lze pouze dodat, že obrázky jsou kvalitní a texty by jen výjimečně potřebovaly odbornou korekturu.
Druhá část knihy, přehled výrobců motocyklů, dobře vyhoví tomu, kdo potřebuje jen povšechnou orientaci mezi světovými výrobci – na 100 stran by se asi opravdu víc nevešlo. Tato kniha je mezi obrázkovými knížkami spíše světlou výjimkou, je pečlivě a přehledně zpracována a encyklopedická část je systematická a vyvážená. Za zmínku stojí i poměrně dobrá kvalita českého překladu.
Encyklopedie motocyklů, Roger Hicks a kolektiv autorů, český překlad z angl. originálu Jiří Mašata, Martin Mudra a Pavel Wurm, nakladatelství Svojtka & Co., 2002:
Tuhle knihu mi půjčil kaskadér Pavel Hanzlík. Pavel není člověk, který by si chtěl vtěsnat do hlavy celosvětovou historii motocyklů, ale je to člověk myslící, má rád motorky jako takové a kniha by mu jistě moc vyhovovala, protože na rozdíl od většiny ostatních motocyklových fanoušků je schopen si ji přečíst místo beletrie – od začátku do konce. Přitom způsob, jak ji autoři vytvořili, to docela umožňuje.
Kniha je opravdu napsána tak, že koho zajímá vývoj motocyklů, jejich výrobců, důležité modely značek a sportovní úspěchy, lze v ní jistě nejen mnohé najít jako v encyklopedii, ale dá se i číst jako příběhy jednotlivých firem.
Pavel mi ji ale předal s tím, že ho kniha tak namíchla, až v ní chtěl začít škrtat fixou nebo trhat listy, sotva se prý ovládl. Lajdáckým a neprofesionálním překladem do povědomého, ale často špatně srozumitelného jazyka, užívajícího česká slova, a absencí odborné i jazykové korektury byla kniha bohužel deklasována mezi brak.
Pomíjím hromady překlepů v běžném textu, které by jistě odstranil i méně pečlivý korektor, který o motocyklech nic neví. Kostrbatý překlad jako od babičky, pokud alespoň trochu dává smysl, ten by člověk také snad strávil. Horší jsou překlepy v názvech značek a ještě horší v typových označeních motocyklů, to by se nemělo stávat tak často. Nepřípustné jsou ale slovníkové překlady, kdy překladateli chybí schopnost posoudit význam a vhodnost užití patřičného technického termínu.
Pocit z encyklopedie v českém vydání je jednoznačný: autor si dal spoustu práce shromáždit poměrně kvalitní historický materiál včetně obrazové dokumentace a výsledek jeho snažení byl poté bezohledně uchopen k nedbalému komerčnímu využití.
Encyklopedie přináší do českého jazyka neobvyklou technickou terminologii, na kterou si čtenář chvíli zvyká – např.  kapacita motoru (obsah), jednotková konstrukce motoru (monoblok), atd.
Kniha je navíc protkána terminologií která ani nenutí k zamyšlení, ale rovnou vzbuzuje úsměv: plochý jednoválec, vodorovně situovaný dvouválec, v knize nalezneme pružiny cívkové, svinuté a šnekové, smyčkový rám, planžetové odpružení, dopravní motocykl a další.
O perly z této knihy nemohu čtenáře MOTOXPRESSu připravit, je spíš smutné, že by se hodily do naší rubriky Zábava.
Adler M 100: Předek byl pružen zvláštní kombinací předsazení a planžety, která tlačila na cívkovou pružinu, zatímco na zádi byly použity ponorné tlumiče…
Adler: Na modelech M150 a M200 byl sice podobný podvozek s menšími modely, ale byl více základní a používal spodní přepákování se svinutými pružinami. …Politika šetření výdajů vedla i k omezení pocínování … (cože se to v padesátých létech na motorkách cínovalo?)
Adler: M250, která měla sportovnější verzi planetových tlumičů díky šnekovým pružinám, si postupně začínala vytvářet své jméno na závodních událostech.
AEL: Tato společnost byla typickým malým zhotovitelem – lépe řečeno dealerem motocyklů, který je i vyráběl.
Aeolus: Anglie (Londýn) 1903-05: Motocykl s krátkou životností, který byl poháněn kardanem.
AJS Big Port: Jednalo se o model v klasickém stylu, který se na silnici projevil lépe, než se původně zdálo. Vypadal křehce, ale ve skutečnosti byl lehký, což jen podpořilo jeho výkonnost. Plochá nádrž mu dávala tenký vzhled, a bylo tedy velmi jednoduché překlápět motocykl z jedné zatáčky do druhé, přičemž jemný výkon…
Andrean 1924: Poměrně vyvinutý čtyřtakt o objemu 225 ccm, který produkoval 10 koní.
Alcyon: Stroj na obrázku je typickým produktem společnosti se stylovou linkou, určitým zakrytím motoru a několika moderními prvky.
Alpino během válečného konfliktu výrobu začalo a ihned po válce ji dokonce rozšířilo do celého měřítka.
Amazonas: Motor byl vzduchem chlazený čtyřválec s kardanem, který byl umístěn kartery, které zakrývaly hlavu s ventily. …finální převod obstarával řetěz. …Ovládací prvky, kromě spojky, byly velmi těžko použitelné. …Policejní verze Amazonas s vysílačkou, houkačkou a potřebným vybavením na pokuty.
Tak máme za sebou písmeno A z 540 stran knihy, samozřejmě byl citován jen náhodně vybraný zlomek jazykových pokroucenin a nesmyslů. Kniha ale obsahuje ještě něco mnohem horšího, věcné chyby. Ty zde vůbec nerozvádím, protože jejich uvedení na pravou míru přesahuje možnosti tohoto krátkého náhledu.
Při představě, že v budoucnu k vyhledání nějaké informace využijí noblesně vyhlížející knihu třeba někteří redaktoři nespecializovaných periodik, televizních pořadů apod., a ta hrůza se bude šířit jako mor, tak mi z toho není vůbec dobře. To už naše společnost poklesla natolik, že prvotním a jediným cílem vydávání knih je dosažení zisku nakladatele, k jeho dosažení pak stačí hezké obrázky na kvalitním papíře a vůbec nikomu to nevadí?

Koniáš