V roce 1966 byla cestovní stopětadvacítka Moto Morini Corsaro propagována v  prospektech údajem dosažitelné rychlosti 110 km/h, sportovně cestovní Corsaro Veloce údajem 120 km/h, sportovně cestovní dvěstěpadesátka Settebello nabízela dokonce 170 km/h a v nabídce sériových modelů byl silniční závodní Corsaro 125 Competition s plastovou nádrží, kapotáží, přední kotoučovou brzdou a otáčkoměrem, který dosahoval rychlosti 160 km/h. Označení Corsaro čili pirát, opět začalo ve státě obklopeném mořem něco znamenat. Úspěšná stopětadvacítka přenechala jméno i malému motocyklu Corsarino s dvoudobým motorem, třírychlostní převodovkou řazenou otočnou rukojetí a spotřebou jeden litr na sto kilometrů. Od toho byla odvozena produkční verze pro malé piráty – závodníky, Corsarino Z v silničním provedení s prodlouženým sedlem.
Následující model Corsarino ZZ se čtyřdobým motorem o obsahu 75 ccm a čtyřrychlostní převodovkou měl ve vínku údaj 100 km/h, přitom se jednalo o motocykl určený pro běžný provoz. V roce 1966 rozšířila nabídku také líbivá verze malého endura Corsarino Scrambler s větší světlostí, vyššími řídítky a větší nádrží.