Motocykl jsme převzali k testu jako nový, prostě novinářská motorka na focení, a ne s ní praštit o zem! Nezbylo tedy, než se na motokrosové trati mírnit. Ne, že by někdo z naší redakce někdy závodil, ale docela jsme si říkali, že zrovna na téhle motorce by byla radost se to v terénu naučit o něco líp.
Okřídlená věta praví cosi o tom, jak je obtížné překročit svůj stín. Vzpomněl jsem si na ten příměr, když jsem s touhle motorkou kroužil po motokrosové trati a snažil se skočit tak, aby z toho byla hezká fotka. V té chvíli bylo na místě přeskočit svůj stín. Ten stín, který jsem za sebou nechával před třiceti léty při častých jízdách v terénu. Tehdy jsem ale neměl k dispozici jinou motorku, než sériovou cestovní dvěstěpadesátku Jawu. Na motorku, na které jsem se mohl něco naučit ještě v době, kdy jsem se nebál, nebyly peníze. Naskákal jsem toho v terénu hodně, takže to mám v ruce i v oku. Tedy ten skok, který jde celkem bezpečně i s tou starou sériovou Jawou, za cenu, že na ní občas praskne rám. Skočit ale s pěti křížky na krku to, co jsem nikdy neskočil, to je docela problém. Je jasné, že na téhle motorce se dá skočit dvakrát tak daleko, dvakrát tak vysoko, blbost, třikrát, čtyřikrát, desetkrát? Ale přeskočte svůj stín!
Honda CRF 250 X přitom pracuje za vás. Chyby, kterých jsem se dopustil, jakoby se nestaly. Dopadl jsem na předek? Vidlice to řeší. Dopadl jsem trochu bokem? Nevadí, šasi to posbírá. Proletěl jsem už na příjezdu k trati šikmo přes hluboké koleje od náklaďáků, které tam minule nebyly? Brrr, hrůzou jsem se zježil, věděl jsem, že natuty je to katapult – ale jen trochu ulít předek, pak o něco víc zadek a pod plynem z toho ven – to už šlo nějak samo, automaticky. Když máte naježděno na horší a dostanete do ruky takovouhle techniku, tak se nestačíte divit, co všechno s ní najednou zvládnete. Stačí se podívat na zdvihy odpružení – 315 mm vpředu a 312 mm vzadu, k tomu ovšem kvalitní tlumiče s širokou škálou možností nastavení… Ještě, že tu motorku už musím zítra vrátit, zkoušel bych to znova a znova a …
Výkon kontra váha stroje, k tomu vlastnosti podvozku … je to prostě úplně úžasná motorka. Navíc lehký čtyřtakt, který má nejvyšší krouťák (28,5 Nm) při osmi tisících – to je učiněná radost, a přestože nejvyššího výkonu 31 kW dosahuje při jedenácti tisících, jde samozřejmě krásně odspodu, takže my, kteří to v terénu tolik neumíme, nemusíme každou chvíli o dva kvalty dolů aby se to zas rozjelo, jako s moderními dvoutakty. Však tomuhle vynikajícímu motoru také stačí v převodovce jen pět rychlostí. Co je ale k nevíře, že kompletní pohonná jednotka váží jen 26,4 kilogramů a to má přitom v sobě i vyvažovací hřídel a ten elektrický starter! Kompenzují to zase superlehké odlitky z hořčíku, například víka motoru. Že se díky lehkým titanovým sacím ventilům uspoří i na váze pružin, to už je libůstka, kterou si mohli konstruktéři dovolit, když s potěšením přemýšleli, jak tomu úžasnému motoru dopřát ještě lehčí chod.
Navenek vypadá CRF 250 X jako klasika s karburací, div že by člověk nehledal kladívka od zapalování. Je to ale jen dojem. Přestože je motor krmen karburátorem, je plný elektroniky a digitální zapalování při své funkci zohlední třeba i polohu škrtící klapky v karburátoru! Je to prostě motorka nabušená nejmodernějšími výmysly techniky a Honda, která byla v lehkých a výkonných čtyřtaktech na špici světového vývoje už před desetiletími, se zase vytáhla.
Honza Čejchan