Manželka kaskadéra

Může mít šílenec rodinu?

15.06.2005 - Vyšlo v čísle 3
Ano, šílenec je běžný výraz, který se ozývá z publika při kaskadérských produkcích Pavla Hanzlíka a dech se mnohdy zatajil i divákům filmů, ve kterých byl Pavel angažován. Koho ale napadne se zeptat, jak to všechno snáší Pavlova manželka? Jana Hanzlíková, drobná brunetka jemných rysů se k Pavlově brutální produkci už na první pohled nějak nehodí. Ale vyznejte se v ženách! Tak jsme jí položili pár otázek.

Jano, jak je to s tebou a s motorkami, s Pavlovými vystoupeními a s rodinou, která se vám loni rozrostla?

Na motorce jezdím moc ráda, ale ne jako spolujezdec. Přivedl mne k tomu Pavel, známe se už od sedmnácti, to jsme spolu jezdili na Simsonu. Pak MZ 150, ale ta byla Pavlovi hned slabá. Tak mi ji nechal, koupil si dvěstěpadesátku a od té doby mám ráda řídítka.
Ale vůně benzínu mě chytila dřív. Táta byl řidič z povolání, doma jsme měli Trabanta a s ním mě nechával popojíždět. Už v sedmi jsem ho parkovala do garáže – sice jednou to odneslo světlo…

 

Vím, že jezdíš dobře a ráda na krásné Yamaze 400 SRX, bylo ještě něco mezi ní a emzetou?

Stopětadvacítka Honda MBX, měla šest rychlostí, na té jsem se naučila řadit. Potom klidná Honda CB 450 S a nakonec Suzuki GSXR 750. Pavel u ní dělal motor, ta motorka jela 260 a jednou jsem na ní vyhrála sprint.

 

To je tedy rána. Nevěděl jsem, že máš za sebou takovéhle aktivity, předpokládám samozřejmě, že jsi s Pavlem jezdila při exhibicích jako spolujezdec?

To ne, jako spolujezdec se bojím. Pavel to zkoušel, při jízdě po předním to ještě šlo, ale na zadním kole se mi dělalo špatně. Na Suzuki jsem to ale trochu zkoušela sama, dělala jsem holubičku, stoupla si na nádrž, měly jsme i čtyři holky vlastní vystoupení, na zahájení Streetfighter Day 1998. Ale nechala jsem toho, mám z toho strach. Mám strach i o Pavla, o víkendech čekám, jestli se vrátí v pořádku, ale respektuji, že dělá to, co ho baví. Navíc to chápu, mám motorky taky moc ráda a baví mne jezdit, od krátkých vyjížděk po cesty po Evropě.

 

Teď ale máte dceru, to je asi trochu omezení?

Ano, proto jsme s potomkem dlouho čekali. Ale jsem spokojená. Hodně jsem viděla i zažila, třeba ten půlrok, když se Pavel rozhodl odjet do Ameriky, vzal sebou hrozně nadupanou motorku a předváděl tam na ní kousky, o jakých se jim tehdy jen zdálo, to je neopakovatelné. Teď mi stačí občas se projet na jednoválcové Yamaze SRX, je to moje kočička.

Tak tedy nezbývá, než za redakci MOTOXPRESS popřát, ať ti kočička krásně přede a díky za rozhovor.

Rozmlouval Honza Čejchan, foto: P. Hanzlík a J. Čejchan ml.