Sexuolog na motorce

Sexuolog na motorce

15.06.2005
Doktor Miroslav Plzák se při jednom setkání prořekl, že s motocykly prožil kus života

Pane doktore, jste známý nejen díky své profesi, ale také díky své literární tvorbě. Že jste jezdil i na motocyklech asi nikdo neví. Čím to je?

Nikdo se na to neptal. Také nejsem ten typ člověka, který by motocykl jako takový nějak extrémně prožíval. Ale ve vzpomínkách se mi pojí s mládím, a to jsou samozřejmě vzpomínky příjemné. Motocykl byl tehdy pro mne jediným dostupným dopravním prostředkem. Nebyl jsem vlastně nikdy opravdový fanda motocyklů, ale jezdil jsem na nich hrozně rád.

 

Jaký byl váš první motocykl?

Byla to v padesátém roce ČZ 125, ale nebyla moje, naučila mě na ní jezdit moje první žena. Byla jako dcera podnikatele přeložena do pohraničí a měla od státu pronajatou služební motorku, jezdila na ní k rodičkám. Na té číze jsme projezdili celý kraj a byli jsme na ní až v Tatrách. Na delších cestách jsme se střídali v řízení tak po stovce kilometrů, ještě jsem neměl řidičák, ale to tehdy moc nevadilo. Vlastně nebyla povinná ani helma, takže na hlavě se nosil šátek nebo čepice, a to bylo v létě příjemné. Samozřejmě z pohledu lékaře to je špatně, ale byl jsem těsně po promoci a mladý člověk to většinou objektivně nezhodnotí.

 

Takže vzpomínky jednoznačně příjemné?

Většinou ano, ale byly i problémy. Třeba cestou do Tater nám na Moravě vyletěl výplet ze zadního kola, pocit beznaděje v podvečer daleko od lidí, ten si dovedu stále živě vybavit. Ale jako v pohádce u nás zastavilo auto, vystoupil pán, odvezl nás k sobě, nechal nás přespat, druhý den zařídil opravu kola… Když jsem pak po pětadvaceti létech měl v Ostravě besedu, znovu jsme se setkali.

 

Co bylo po číze, měl jste vlastní motorku?

Ano, služební číza zůstala v rajónu a my jsme dostali umístěnku do Kroměříže. To bylo v roce 1951, za 5 000,- korun jsem koupil předválečnou BMW 250 s kardanem, projezdili jsme na ní za jeden rok celou Moravu. Následovala Jawa 250 Duplex Blok, předchůdce péráka. Tu jsem měl čtyři roky, ke konci začaly poruchy motoru, ale nezanevřel jsem na ni.

 

Jawa byla tedy poslední?

Ano, dlouho jsem pak byl bez motorového vozidla, až v roce 1967 jsem si koupil Škodu 1100 MBX, bylo to díky protekci přes přednostu kliniky, který se znal s ministrem průmyslu. Pak jsem měl Škodu 110R, ta éra embéček byla zajímavá. Koupili jste nové auto a tři měsíce se na tom pořád něco spravovalo. Přitom to ale nebyla špatná auta. Pak jsem měl Renault 16 a byl jsem si jist, že nelze vyrobit lepší auto. Když jsem po nějakých létech uvažoval o změně, málem to byl Wartburg. Jezdil jsem ale na besedy s Miloslavem Šimkem, a ten řekl, že jestli si koupím Wartburg, nikdy se mnou nikam nepojede. Proto následoval Ford Escort, koupený v Tuzexu.

S doktorem Plzákem rozmlouval doktor Janek