Aprilia Tuono 1000 R

Svlečený supersport

20.06.2006 - Vyšlo v čísle 7
Není naháč jako naháč. Absence kapotáží neznamená, že se díváte na motorku vhodnou na cesty do práce. Svezení na tomto motocyklu je dost silným emocionálním zážitkem. Už hned úplně první pocity jsou zajímavé. Ne že si sednete na motorku, ale vstoupíte do motorky. Jako do kokpitu, který byl vytvořen na rozměry vaší postavy, a to ať jste větší nebo menší, kolena je kam dát a netrčí vám do stran. Opřete je pohodlně o účelně úzkou a rovnou spodní část nádrže, která dolů plynule navazuje přes plastové kryty na profily dvojitého příhradového rámu.

Sedlo je podobně jako u sportovních silničních motorek minimalizované z hlediska celkových rozměrů, především ale na výšku výstelky. Je i podobně jako na sportovních silničních motocyklech dost tvrdé, přesto ale pohodlné. Ani při delší jízdě se na něm neotlačíte a celkově je posaz řešen tak, že po jízdě nebolí záda.

Je zřejmé, že motorka byla vytvořena v konstrukční kanceláři, kde se konstruují závodní silniční speciály. Tedy kromě řídítek motardového stylu. Ty jsou zase naopak v souladu s absencí silničních kapotáží.

Dojem z posazu je vzápětí umocněn dojmem z chování motocyklu při jízdě. Aprilia Tuono má nejen poměrně tvrdé sportovní odpružení, ale je tvrdá i k jezdci, nic mu neodpustí. Honza mladší se na ní vrátil z první vyjížďky a prohlásil, že už ví, proč je tahle motorka v testech tak často fotografována na zadním kole – že totiž skoro jinak nejezdí. Však také 133 koní u litrového stroje o suché váze 185 kilogramů, to nejsou obvyklé parametry motorky z kategorie naked bike.

V téže kategorii je Aprilia Tuono přesným protikladem k Hondě CBF 1000. Tuono je také naháč a litr. Ale vůbec ne hodný. Pěkná potvora se sportovní duší. Pořád řadíte, cítíte totiž, že to motor vyžaduje. Žádná couračka na šestku šedesátkou. Když couračka šedesátkou, tak nejvýš na trojku. Pak ale za dvě a pryč. Když to z místa opravdu odpálíte, tak dvojku řadíte mezi 90 a 110.

Převodovka - Krátké přesné řazení, obvyklé na sportovních motocyklech. Prostě cvak a žádné laborace. Přesná a účelová strojařina, vyvinutá pro sport.

Za zmínku stojí i elektrická výbava, od svérázného designového návrhu páru předních světlometů i neobvykle úzkého zadního světla z LED diod po palubní počítač. Levým ukazovákem, tlačítkem na řídítku, je možné i za jízdy snadno ovládat zobrazovací funkce displeje.

Vrátit se z vyjížďky za tmy není nic neobvyklého. S Aprilií Tuono jsem ale po prvním smráknutí zavětřil cosi neobvyklého – nějak hodně světla. Ruka před masku a bylo jasno. Klopené i dálkové v obou světlometech. A dobře seřízené a zatraceně účinné.

Takže – není naháč jako naháč, Aprilia Tuono 1000 R je přes ergonomicky pohodovou pozici jezdce vyladěná k agresivitě a tomu je podřízena většina parametrů.