Na tandemový skok jsem přišel na řadu jako třetí. Když jsem na vlastní oči viděl, jak se Petr se spolujezdcem rozjíždí proti rampě směřující k nebi, původní odhodlání mě začalo trochu opouštět. Bezprostřední pocit naživo je přece jen o hodně silnější než třeba sledování videa na internetu. Nemohl jsem si ale takovou příležitost nechat ujít, a tak už převlečený do motokrosové výstroje jsem čekal, až si pro mě Pilník přijede. Je třeba říct, že Petr rozhodně nenechává nic náhodě. Přistupuje k tomuto bezpochyby rizikovému kousku velmi zodpovědně. Před jízdou každému podrobně vysvětlí kam dát nohy, jak se zapřít lokty, kde se držet řídítek a obzvlášť důrazně upozorňuje, že nejdůležitější je se nepustit. Potom následuje kolečko po areálu aby se pasažér pohodlně usadil a zaujal tu správnou pozici. Konečně se Petr ještě naposledy ujistí, že je vše OK a vyrazí k rampě. Ani nejede moc rychle, čekal jsem že to bude fofr…. a najednou rampa – konec rampy – nebe – zas nebe – pohled shora na rampu – molitan – tma. To je vše. A je to naprosto úžasný pocit! Už se těším, jak si to někdy zopakujeme. Díky Petře.

Jan Čejchan ml.