Jiný svět

Jiný svět

17.06.2011 - Vyšlo v čísle 24
O tolik jiný svět jen kousek od našich hranic! Hlava to nebere… Hory protkané tak neuvěřitelně hustou sítí silniček s perfektním povrchem, a k tomu minimální provoz – obojí nesrovnatelně odlišné od toho, na co jsme zvyklí u nás.

Za humna do Rakouska

Někdo má rád výlety jen tak po Česku, jiný jezdí na motosrazy, další plánuje dlouhé trasy a uvažuje, kam až by se mohl pokusit na motorce. Exotické krajiny jsou lákavé, ale ne každý naloží na motorku spacák, stan i náhradní pneumatiky a vydá se na mnohatisícikilometrovou cestu, aby pak po návratu ohromoval svými zážitky. Já bych vás spíš rád přizval k něčemu snadnému a opakovatelnému, protože vyjet se dá i jen kousek za hranice, jen na pár dnů a málokdo tuší, jak vlastně velmi blízko „za humny“ je možné zažít nečekané věci.
V našich horách, které lemují naše hranice, vedou velmi často silnice jen tam a zpět. O nějaké síti se nedá hovořit a o jejich stavu je v některých případech lépe pomlčet, ačkoli přitom kuriózně vesměs směřují do rekreačních center. Proti tomu hustá síť silniček s perfektním povrchem v rakouských horách, hned za jihočeskými hraničními přechody Dolní Dvořiště
a České Velenice, slouží především místním obyvatelům.
Dal jsem tedy na dobrý tip a vydal se tudy do Rakouska. Příjemný je sám pocit při jízdě po okresní silnici přes státní hranici, která má dnes už pouze informativní charakter. Nikde nikdo, jen dopravní značka žádá snížit rychlost. Tak nějak se asi jezdilo do Rakouska „za Rakouska“, když jsme patřili k jednomu státnímu celku.
Kousek za naši hranicí se začínají zvedat hory, tisícimetrová předzvěst Alp, oddělená od evropských velikánů zhruba po padesáti až osmdesáti kilometrech krásným údolím Dunaje. Ve zdejších horách je neuvěřitelný klid. Jen sem tam vesnička, jinak ale všude v dálce jsou v dohledu osamocené zemědělské usedlosti. Hory jsou celé osídlené, a proto jsou protkány tak hustou sítí silnic a silniček. Jejich povrch je vesměs ve vynikajícím stavu a nabídka pro motocyklisty zní jednoznačně: kraj tisíců zatáček. Pro nás je zcela nezvyklé, že na těch úžasných silnicích není téměř žádný provoz. Místní obyvatelé zřejmě většinou nemají potřebu do práce dojíždět, turisté se v krajině rozprostřou téměř do neviditelna, pro tranzit se kraj tisíců zatáček nehodí, a tak tu auto potkáte opravdu jen zřídka. Brzy si zvyknete, že není proč ostřit zrak na díry v silnici, žádné tam nejsou. Není koho předjíždět, a ani když se loudáte, tak za vámi také nikdo není. Z osmi miliónů obyvatel Rakouska jich čtvrtina sídlí ve Vídni, a tak není divu, že ostatní území státu je osídleno poměrně řídce.
Právě proto je v dnešním uspěchaném a přelidněném světě tato část Rakouska zemí pro turistiku zaslíbenou. Jezdí sem v zimě běžkaři, v létě pěší turisté a čím dál víc i motocyklisté. Pro ty už dávno funguje síť hotelů MOHO. Slovní složenina je jasná – MOtocykl a HOtel. Počáteční písmena jsou shodná také v němčině i v italštině a hotely MOHO v Rakousku, Švýcarsku a v Itálii nabízejí hostům na motocyklech různé doplňkové služby. My jsme využili jako základnu hotel Dorfwirt v Liebenau, ležícím jen asi dvanáct kilometrů vzdušnou čarou od naší hranice.
Je to za naší hranicí asi nejdostupnější bod ze sítě rakouských horských hotelů MOHO, jejichž majitelé mají kladný vztah k motocyklistům. Přitom je až legrační, jak takový hotel dnes musí prezentovat i skrývat, že jsou zde připraveny nadstandardní služby pro hosty na motocyklech. Je to patrné z internetových stránek www.bikerwirt.at, přitom paralelně funguje obecnější nabídka na www.hotel-dorfwirt.at, aby případně nebyl specializací hotelu odrazen ten, kdo zrovna není motocyklům nakloněn. Pokud ale během dopoledne odjede od hotelu třeba deset motorek a před večerem se vrátí, tak tím zdejší klid jistě nenaruší.

Na čem jet?

Je jisté, že cestu dlouhou jen pár stovek kilometrů je možné absolvovat skoro na čemkoli, přesto jsem využil možnosti zapůjčení asi nejvšestrannějšího cestovatelského motocyklu BMW GS 1200, navíc s nejluxusnější možnou výbavou od firmy Touratech. Bylo velmi příjemné vyzkoušet si výhody motocyklu velkých cestovatelů, i když jsem si později uvědomoval, že jízdy tou krásnou krajinou se dá užívat i třeba na velkém skútru. V takovém případě bych ale musel vynechat jednu terénní vložku, jízdu po lesní cestě do dvoukilometrového neskutečného krpálu, který by člověk stěží vylezl pěšky, navíc s povrchem z hrubých kamenů a s podélnými i příčnými strouhami vymletými vodou. Na bavoráku jsem si užil i tuhle možnost a vyzkoušel, k čemuže tenhle stroj vlastně je. To jsem ještě nezažil, ve dvou a na těžké motorce s velkými kufry to rvát do tak hrozného kopce, že i vleže přes nádrž se odlehčeným předním kolem špatně diktoval směr a zadní kolo nejméně půl kilometru souvisle chrlilo kameny jako pěsti. Odtud fotka bohužel není, protože zastavit jsem se tam pochopitelně neodvážil.
Naproti tomu na krásných silničkách mi občas přišlo až nepatřičné, že pode mnou buší tak velký dvouválec. Na vyhlídkové projížďky by stačil mnohem menší motor, co na tom, že by byl v kopcích trochu dýchavičný. Copak se do takové krajiny jezdí proto, aby člověk někam spěchal?
Když jsem před odjezdem přebíral motocykl v českém zastoupení firmy Touratech v Modleticích, dostal jsem pár instrukcí ke všem možným i nemožným doplňkům pro příjemnější cestování. Velké vodotěsné kufry, různé ochranné prvky proti mechanickému poškození motoru, vysoký štítek dobře chránící i navigaci, zaklapnutou ve speciálním odpruženém držáku. Na řídítkách vypínače pro mlhovku, pro dálkové xenonové světlo, vyhřívané rukojeti – jasně, ty jsou u GS 1200 už z továrny, ale ještě i vyhřívaná sedla s plynulou regulací ohřevu, přední navíc snížené. No dobře, to se snad může někdy jindy hodit, bagatelizoval jsem ty termofígly. Bylo přece krásné počasí. Jenže to jsem se šeredně zmýlil. I delší cesta v dešti se dá v dobrém oblečení přečkat bez strádání, ale když je k tomu mokru najednou po ránu v horách jen šest stupňů, tak to jsem si zatraceně rychle vzpomněl, kde se všechno to ohřívání zapíná!

 

Hotel Dorfwirt

V tak malé vesničce a v řídce obydleném kraji tak nečekaně velký hotel? Čtyřicet šest lůžek! Jenže o kvalitách hotelu i o důvodech proč se tam ubytovat svědčí prostý fakt, že jsem jej zažil plný. Bude přitom ještě větší, v provozu je jen jeho vloni zrekonstruovaná část s novým stylovým vybavením.
Majitelé hotelu, Franz Rockenschaub s manželkou, jsou celé dny na nohou a starají se spolu s personálem o pohodu hostů. Všudypřítomný Franz se ani na chvíli nezastaví, až mi na mysli vytanul francouzský film Grand restaurant pana Septima. Když mi Franz hrdě ukazoval detaily, kterými je vloni dokončený hotel vybaven, tak mi bylo jasné, že něco podobného jen stěží vznikne po zadání stavby nějaké firmě. Tady majitelé sami vymýšleli i pracovali vlastníma rukama, každý kout je jiný a všechno spolu ladí. Jsou na své stavební a interiérové doplňky velmi hrdí, Franz je navíc i šéfkuchařem, obsluhuje hosty, a k tomu ještě stíhá v pondělí a v pátek organizovat motocyklové túry. Jezdí jako vedoucí skupiny s videokamerou, nyní na novém BMW GS 1200 R, záznam je pak možné si od něho stáhnout. Obvyklé vyjížďky po okolí jsou kolem 200 až 250 kilometrů, s turisty z Německa ale jezdí také do Českého Krumlova, jindy zas vodí rychlejší skupiny za Dunaj do Alp třeba na třistapadesátikilometrovou cestu. Letošní novinkou je, že můžete přijet i třeba autem se svým vybavením v kufru a v hotelu si na vyjížďku půjčit nový BMW GS 1200 R v provedení Triple Black.
Ubytování s polopenzí je právě to, co se k tomu hodí. Ráno se nadlábnete, vytáhnete motorku z hotelové garáže, celý den strávíte v sedle, případně v kombinaci s procházkami a večer vás opět čeká vynikající kuchyně. U snídaně jsou na stole malé hotelové noviny s aktuální předpovědí počasí, s náměty na výlety a s pozváním na místní zajímavosti a případné akce, konané v okolí. Dorfwirt je opravdu po všech stránkách hodně dobrá základna. Přijmou vás tu jako do rodiny, přívětivé a pohodlné zázemí dobrého hotelu dokáže doladit i dny s horším počasím. K současnému vyššímu standardu vybavení hotelu patří i fitko, různé sauny a masáže. Třetí den mi už do místního koloritu zcela zapadla další skupina německých motorkářů, kteří si s majitelem tykali jako staří známí. Nemají to zrovna extra blízko, ale dobře vědí, proč se tam vracet. Ceny nejsou ani pro nás nijak závratné, a tak myslím, že ani já jsem tam nebyl naposledy.

www.moho.info/hotels/?101

Hotel Zum Dorfwirt****
Roswitha & Franz Rockenschaub
A-4252 Liebenau Nr. 5
Tel: 0043 (0)7953 / 247
info@bikerwirt.at
www.bikerwirt.at

 

GPS

Papírová mapa na nádrži léta stačila, ale dnešní technika vás zbaví mnoha starostí. Není proč se zabývat myšlenkami kudy jet nebo kudy se nejrychleji vrátit třeba když najednou hrozí zhoršení počasí. Ťuknete na displej navigace a je vystaráno. Také když jsem si při jízdě osídleným údolím Dunaje víc všímal zajímavého okolí než dopravního značení, stačilo mrknout na displej abych se ujistil, jaká je v tom místě povolená rychlost.
Franz mě před odjezdem na první vyjížďku překvapil zajímavou nabídkou. „Máš navigaci? Garmin? Tak ji přines, připravíme nějakou hezkou trasu.“ Na počítači pak na mapě pár kliknutími pospojoval body a řekl mi, kde je co pěkného. Bránil jsem se trase přes 200 kilometrů, že počasí moc nevypadá a chceme cestou fotit a víc se na hezkých místech zdržet. Tak trochu ubral, připojil moji Garmin Zümo k počítači, klik a trasa byla nahraná. Navigace se mě zeptala, jestli má akceptovat vložená data, ťuk na displej a už mi pěkně česky říkala, kudy mám jet.

 

Kudy a kam

Jasně, Kudykam! To by byl dobrý název pro edici nových knih pro cestovatele z vydavatelství Kartografie Praha. Rád bych vám tu představil dvě z nich, které tématicky navazují na předchozí kapitoly. Jsou to první vydání publikací od cestovatele Zdeňka Blahůška, který v nich láká na výlety po horských silnicích v Alpách. Jsou doplněny spoustou krásných fotografií a je opravdu radost si je přečíst, prohlédnout a nechat se jimi inspirovat. Ony přece jen ty Alpy jsou úžasné a vydat se třeba právě z hotelu Dorfwirt na delší výlet a projet si některý z průsmyků, to je zas ještě něco jiného.
Musím proto trochu poopravit ten myšlenkový rozlet na začátku. Kudy a kam se při podobných výletech i ve zmíněných knížkách slévá v jedno, protože místa kam jedete jsou totožná s místy, kterými projíždíte. Zdeněk Blahůšek již procestoval téměř všechny kontinenty a je profesionálem, který se také v těchto publikacích poutavým způsobem dělí o své zážitky se čtenáři.
První z nich, Nejkrásnější alpské silnice, provádí čtenáře Alpami z pohledu řidiče od západu na východ, tedy od francouzské Riviéry přes Švýcarsko a Německo po nám nejbližší rakouské horské masívy. Každá ze sedmnácti kapitol knihy je formulována jako popis trasy zajímavého jednodenního výletu v dané oblasti v délce od 47 po maximum 328 kilometrů, většinou ale kolem pohodové stovky kilometrů, což umožňuje častá zastavení a prohlídky různých zajímavostí. Jsou zde popsány nejen průjezdy alpskými průsmyky, ale také zajímavosti přírodní, architektonické i komerční.
Kromě exaktního popisu trasy s údaji o stoupání, nadmořské výšce a kvalitě silnic se autor zaměřil nejen na místní pozoruhodnosti dostupné v letním období včetně námětů pro pěší turistiku, ale nevynechal ani upozornění na lokality pro lyžaře. Celou knihou jsou umírněně prolnuty zajímavosti z historie, které na mnoha místech dotvářejí obraz lokality.
Druhá kniha s názvem Nejkrásnější horské silnice Rakouska a Německa je zpracována stejným přehledným způsobem a nabízí další porci krásných výletů. První dvě kapitoly představují část Šumavy „z druhé strany“, tedy pohoří Bavorský les. Dále se autor pochopitelně opět nemohl vyhnout impozantnímu alpskému masívu, a tak se i podstatná část druhé publikace týká především těchto evropských velehor, hlavně jejich severního podhůří.
Knihy RNDr. Zdeňka Blahůška nejsou jen popisem cestovatelových výletů, přinášejí navíc mnoho zajímavých postřehů a důležitých údajů díky jeho znalostem přírody, historie i architektury. Přesto jsou výtečně čtivé, protože jsou psány lehce, srozumitelně a neobtěžují přebytkem nedůležitých informací. Autor je také vynikajícím fotografem po stránce technické i kompoziční, jeho snímky mají vysokou úroveň dokumentační i uměleckou, a tak bych vás měl snad před jeho publikacemi až varovat. Vyvolávají a silně podporují závislost na cestování. Po jejich přečtení je zcela jasné kudy a kam, k řešení zbývá už jen kdy.

Honza Čejchan, foto: Pavla Kořenářová, archív