Byla to v podstatě stagnace základních tvarů,  aby i laik snadno odlišil Vespu od jiných značek. Přes mnohá desetiletí se tak přenesly charakteristické rysy skútrů Vespa, které nenastoupily směr nových designů s ostře řezanými liniemi.
Dlouhá modelová řada pochopitelně prošla bezpočtem modernizací a změn, včetně využití moderních materiálů a technologií. Design je ale veden jednotnou cestou, až po reminiscence prvních desetiletí raketového nástupu skútrů Vespa na světové trhy. V nabídce stopětadvacítek se konstruktérům zdařil husarský kousek – zadní část skútru je až na detaily shodná pro tři odlišné tváře skútru, pro jeho přední části. Sluší jak klasice LX4 i.e., tak pozdějšímu designovém trendu sedmdesátých let, modelu LXS i.e. s obdélníkovým světlometem, stejně jako představenému LXV i.e., který se některými prvky - například dvěma kůží pošitými sedly a od kapotáže odděleným světlometem - vrací až na počátek šedesátých let.
Také moderní technika stopětadvacítek Vespa je ve všech designových verzích shodná, nově s motorem s elektronickým vstřikováním paliva. Osvědčený podvozek má letmé zavěšení kol, předního o rozměru pneu 100/70–11, zadního 120/70-10.