Zcela atypická a komplikovaná přední vidlice doplňovala rám, který nebyl uvnitř, ale z větší části spíše kolem motocyklu. Po zkouškách v roce 1926 se rok nato začaly prodávat atypické motocykly se čtyřdobými motory 600 ccm. Dlouhý model měl dokonce schválení pro dopravu tří osob a Liebisch nakonec těsně před válkou ve třicátých létech vyvíjel superdlouhý model o délce 318 centimetrů.
Krize třicátých let jej ale přiměla naopak přibrzdit a do lehčího podvozku montovat dvoudobý motor s obsahem 350 ccm. I dvoutakt pocházel z vlastního vývoje a pochopitelně byl také atypický. Odlitek karteru první série dokonce splňoval požadavek montáže do úchytů ve stávajícím rámu namísto čtyřtaktu. Poměrně moderní motor s plochým dnem pístu měl komplikovaný systém osmi sacích, přepouštěcích a výfukových kanálů ve válci, který autor nazval „Wirbelström System Liebisch“ (systém vířivých proudů).
Levnější třistapadesátka (neboli Lidový model) se prodávala od roku 1936, celkem bylo vyrobeno jen 160 kusů. Výroba skončila v roce 1938, kdy byly Sudety připojeny k Německu a továrna dál vyráběla jen pro potřeby německé armády. Po válce byl Albin Liebisch odsunut do Německa a firma zrušena.